Víno je nápoj bohů, známý napříč zeměkoulí i dějinami. Různá vína v různých krajích se vyrábí leckdy různými cestami, které se v některých bodech schází, a v jiných zase diametrálně rozcházejí. Dá se všeobecně říct: co vinař, to jiné víno, co ročník, to jiné víno…..
Co mají ale všechna vína světa společné, jsou jejich konzumenti. Čtete-li tento článek, dovolíme si předpokládat, že i vy mezi milovníky vína patříte. Možná už máte ledasco ochutnáno, vypito, možná už patříte do klanu červených, bílých či růžových vín. I když jste si téměř jisti, že vás prostě plná červená vína nemůžou ničím příjemně překvapit, protože prostě vy jste milovníkem sladké Pálavy na věčné časy, občas je dobré zkusit něco nového. Naše chutě se v průběhu života mění, proto není vyloučeno, že co vám před pár lety nechutnalo ani trochu, přinese vám nyní zajímavý chuťový zážitek.
Jak tedy na degustaci vín, která není řízená?
Rozhodně je dobré se postupem při degustaci prováděné odborníkem inspirovat. Není totiž jedno, v jakém pořadí vína ochutnáte. Proč? Protože po výraznějším víně se to méně výrazné bude jevit jako „jalové“, sušší po sladkém jako příliš trpké a podobně. Dobré jídlo si taky těžko vychutnáte po rozžvýkání chilli papričky.
Ochutnávat můžete i doma, sami či s přáteli. Připravte si lahve vína, vychlazené na doporučené teploty a skleničky, nejlépe tulipánového tvaru. V těch se nejlépe rozvine aroma vína.
Při degustaci používáme tři smysly: zrak, čich a chuť, v tomto pořadí. Nejprve naplňte prázdnou čistou skleničku přibližně do třetiny jejího objemu a pozorujte barvu. Barva vína by měla být čistá, bez zákalu, s jiskrou. Podle barvy můžete odhadnout stáří vína. Bílá vína zpravidla věkem tmavnou (neplatí to ovšem bezvýhradně), dostávají až nahnědlý či oranžový nádech. Rudá barva červených vín naopak bledne, ve starých ročnících můžeme rovněž pozorovat spíše cihlově červené odstíny.
Po zhodnocení barvy skleničkou zakružte. Víno se dostane na stěny skleničky, zvětší se jeho povrch a rozvoní se tak zvaný buket, tedy voňavé tóny, a ke slovu se dostane váš nos. Přivoňte nejprve lehce, kdyby bylo víno příliš aromatické, mohl by první silný dojem zkreslit váš názor. Snažte se v buketu „vyčmuchat“ netradiční tóny, ovocné či květinové. Ucítíte-li štiplavý zápach, raději ochutnejte jen maličko, z příliš sířených vín dobrý zážitek nekouká, spíše bolest hlavy. Vůní vína je opravdu mnoho. Každopádně víno musí vonět po hroznech.
Konečně přijde na řadu i první doušek. Nejlepší dojem získáte, když budete víno ochutnávat po menších doušcích. Snažte se dostat víno do všech zákoutí vašich úst, aby každá chuťová buňka měla stejnou šanci víno ochutnat. I zkušení someliéři víno v ústech různě přelévají, srkají a přežvýkávají, aby z něho vytěžili maximální požitek. Navíc se tímto procesem uvolní další aromatické látky, které se dostanou do nosní dutiny a rozšíří tak čichový vjem.
Po spolknutí doušku nechte ještě chvíli pracovat dochuť. Je to chuťová stopa, která zůstane v ústech ještě dlouho po dopití, a na celkovém dojmu z vína má celkem velký podíl. Naopak, když se budete soustředit, časem ve víně můžete odhalit dochuť po bylinkách, lučním kvítí či lahodném ovoci.
Pokud budete degustovat více různých odrůd, je dobré si vína seřadit podle zbytkového cukru. Již dávno neplatí, že se prvně musí koštovat vína bílá, rosé a nakonec červená. Naopak známí vinaři řadí své degustace podle zbytkového cukru ve víně. Na začátek degustace se hodí vína lehčího tipu, mladší ročníky. Hodí se také začít degustaci skleničkou perlivého vína. Na konec degustace volte vína archivní nebo vinařské speciality jako jsou výběry z hroznů, výběry z bobulí…
Nebuďte zklamaní, když napoprvé ve víně neucítíte to, co byste dle charakteristiky na etiketě měli. Dejte vínu druhou šanci, vychutnávejte, ochutnávejte, jednou to třeba přijde. A když ne, tak si aspoň užijete lahodnou chuť poctivého vína. Nemusíme všemu rozumět, ke spokojenému odpoledni bohatě stačí, když nám bude chutnat. Tak na zdraví!
