Každý máme svoje oblíbené jídlo, o tom není pochyb. To ale může lehce sklouznout do stavu, kdy točíte několik jídel stále dokola. Občas nenuceně nenápadně zařadím novinku, abych nežádoucímu stereotypu předcházela. Někdy se ujme hned a někdy je rodinnou radou, složenou z větší části z dětského osazenstva, odsouzena k zániku. Takovou malou zkouškou měla být hovězí tokáň. Jemná hnědočervená omáčka, měkké kousky masa a proužky paprik, takhle si pamatuji jídlo ze školní jídelny. Normy školního stravování se ale zcela odlišují od pravých maďarských receptů. Když už tedy po Maďarsku, tak se vším všudy. Prostě jsem tam ty dvě deci vína přilila.
Mlsný jazýček naší nejstarší dcerky se stává ještě mlsnějším, její otázka a závěrečné konstatování by se dalo přirovnat k ledové sprše.
'Mami, tys tam dala víno?”
Zašermovala jsem příborem před svým obličejem na obranu, že s plnou pusou se přece nemluví. Potřebovala jsem získat aspoň minimální čas na odpověď. Ta ovšem nebyla třeba.
'Jako je to dobrý,' svým tónem hlasu se mě snažila předem uchlácholit, dostat do polohy, aby mě nerozčílila. A že prý oceňuje moji snahu a také čas strávený u sporáku. Jak milé a taktní.
'Ale nechápu, proč pořád vymýšlíš nová jídla?!'
Stroze, skoro až drze dokončila svou myšlenku a místo maďarských nočků si napíchla na vidličku kolečko mého domácího kynutého knedlíku.
Nová jídla, nová chuť …. no jak pak by sis chtěla holčičko ten svůj mlsný jazýček lépe pilovat a cvičit než novými chutěmi? Pomyslela jsem si. A to jsem chtěla v příštích dnech zkusit hovězího po Burgundsku. To si to víno, co se tam přidává, radši vypiju. To ale bude pár krásných večerů.
Rok se s rokem sešel a já měla doma láhev Veltlínského zeleného. Možnost použít jednu či dvě skleničky při vaření se sama nabízela. Hovězí tokáň a loňský neúspěch s tímto pokrmem mě neodradil, spíš naopak. Nakopnul mě k tomu, abych se pokusila o nový pokus, s cílem být lepší a uvařit lepší a chutnější tokáň, po které by se všichni spokojeně olizovali. A s vínem, ověnčeným medailemi a oceněními ze soutěží, se to musí rozhodně podařit.
Někdo by mohl namítat, že vařit z vína je škoda, že je lepší ho vypít. Na druhou stranu, chceme-li, aby pokrm chutnal znamenitě, musíme použít i dobré víno. Samozřejmě, že archivní a luxusní vína na vaření asi používat nebudeme, ale přidání tohoto Veltlínu se opravdu vyplatilo.
Navíc jsem zvolila jiný způsob přípravy a jiný druh masa než loni. Místo vaření na sporáku jsem kastrol s masem strčila do trouby a dala masíčku čas potřebný k tomu, aby dostatečně změklo a chutě se společně propojily a vyladily.
A dcerunka, která loni brblala, letos vymetla talíř jako první se slovy: “To bylo vážně výborný, mami.” O vínu nepadla ani zmínka. Že by za to mohli ty jeho medaile a ocenění?
HOVĚZÍ TOKÁŇ
800 g hovězího masa (horní šál)
1 velká cibule
2 stroužky česneku
200 ml suchého bílého vína
2 lžíce rajčatového protlaku
sůl
čerstvě mletý pepř
Maso nakrájejte na nudličky dlouhé asi 5 cm a široké 0,5 cm. V kastrolu na oleji nebo sádle osmahněte dozlatova nadrobno nakrájenou cibuli, přidejte maso, osolte a opepřete a orestujte ho ze všech stran. Šťávu, kterou maso při restování pustí, úplně vyduste.
Přidejte prolisovaný česnek, krátce zarestujte, aby se česnek rozvoněl. Přilijte víno a za občasného míchání je nechte zcela odvařit. Maso podlijte vodou a nechte pod pokličkou dusit. Podle potřeby dolévejte vodu. Jakmile je maso skoro hotové, vmíchejte rajčatový protlak a maso duste doměkka. Hotové maso by mělo být měkké tak, že je bude možné rozkrojit tupým předmětem, třeba vařečkou. Hotová omáčka by měla být hnědá a spíše hustší než řídká.
Jako příloha se hodí rýže nebo bramborová kaše.
Nahlédnout pod pokličku a k rodinnému obědu vás pozvala opět paní Růžičková.
