Když jsme s paní Hankou po telefonu řešily, jaké víno, do jakého pokrmu použít, zmínila se o solárku.
“Jak tohle proboha souvisí s naším vařením?” problesklo mně hlavou. Že by to snad ve vinařské hantýrce znamenaly nějaké letní práce ve vinohradu? Jako že s motyčkou v ruce nebo tak něco. Se sluncem nad hlavou a i když člověk použije nejvyšší možný UV faktor, má pak pleť krásně opálenou jako ze solárka? Každá profese má přece svoji mluvnickou hantýrku.
Tok mých myšlenek přerušily Hančiny slova:
“To je naše novinka. Perlivé víno. Slyšela jsem, že se do kynutého těsta dává perlivá voda, tak proč ji nevyměnit za perlivé víno?” Nabízela mi.
“No a není to škoda?” vyhrkla jsem.
“Není,” řekla milým hlasem.
“Dej ho do těsta a zbytek pak vypijete.” zasmála se do telefonu.
Ještě ten den večer jsem plná nadšení začala pátrat po receptech se šumivým vínem. Nejnáročnější bylo vytřídit nával nesmyslů z první vlny receptů a příspěvků, které v podstatě s vínem přidávaným do vaření neměly vůbec nic společného, přesto že se tvářily, že ony jsou ti nejvhodnější kandidáti. Pak jsem se ale již mohla nerušeně kochat recety na kuřátka pečená na šampaňském, nechat se zlákat letními drinky a sorbety připravovanými se sektem, pomyslně si pochutnávat na sladkých dezertech se šampaňským krémem až jsem se nakonec dopátrala i k tomu kynutému těstu.
Letní počasí, které posledních pár týdnů ovládá nejen náš způsob života, ale i naši náladu, způsobilo, že se nikomu nechce trávit čas delší víc než je nutný u sporáku a trouby. Také změnilo stavbu našich jídelníčků a pokrmy se nesou v lehkém letním módu. Právě pro jednu takovou odlehčenou večeři jsem potřebovala čerstvé pečivo. Příležitost přímo stvořená pro otevření nachlazené lahvinky s perlivým vínem a vyzkoušení nové ingredience při pečení.
Z hotových houstiček jsem pak sama byla velmi mile překvapena a potěšena. Když jsem totiž nakynuté těsto rozdělovala na kousky, z nichž jsem poté válela válečky na zapletení housek, přišlo mi těsto hrbaté, prostě takové nabublinkovatělé a s obavami, co za čtvrt hodiny vytáhnu z trouby, jsem do ní plech s houskami vkládala.
Houstičky byly po upečení křehké, dozlatova upečená kůrka lehce křupala a uvnitř byly housky kypré a jemné.
Bublinky napomáhají kvašení, alkohol pečením zcela vyprchá a do těsta přejde čistá jemná chuť vína. Víno zcela dobrovolně předá těstu svou jemnou kyselost, nenápadnou sladkost, čirou svěžest a lehkost. Přesně to, co “solarko” v sobě ukrývá.
Perlivé víno SolarCO2 - čteme solarko, jak jste již asi pochopili, je polosladké víno z odrůdy Solaris, dosycené C02. Je svěží, lehké, lahodné, nabízí ovocnou chuť s vyšším zbytkovým cukrem, svěžest mu zajišťuje svěží kyselinka a jemné perlení. Nejlépe chutná řádně vychlazené, s jahodami nebo melounem jako přípitek nebo jen na ledu k osvěžení.
HOUSKY ZE SOLÁRKA
20 g čerstvého droždí
1 lžíce krupicového cukru
150 ml mléka
400 g hladké mouky
1/2 lžičky soli
80 g másla
100 ml sektu
na dokončení:
1 bílek
hrubozrnná sůl
sezamová semínka, mák
Ve vlažném mléce rozmíchejte cukr, rozdrobte do něj droždí a nechte vzejít kvásek. Máslo rozpusťte a nechte zchladnout.
Do mísy prosejte mouku, osolte, přilijte máslo, kvásek i s mlékem, sekt a vařečkou vymíchejte hladké těsto. Mísu zakryjte utěrkou a na teplém místě nechte těsto vykynout, až zdvojnásobí svůj objem, trvá to cca 1 hodinu.
Z vykynutého těsta vykrajujte stejně velké kousky, z každého vyválejte tři tenké válečky a spleťte do copánku, oba konce zahněte a zamáčkněte dospodu. Upletené houstičky pokládejte na plech vyložený pečicím papírem a přikryté nechte ještě 20 minut dokynout.
Před pečením potřete houstičky bílkem, posypte solí, mákem nebo sezamovými semínky.
Pečte v předem nahřáté troubě na 200 °C asi 8 minut, poté stáhněte teplotu trouby na 180 °C a dopečte dozlatova asi 15-20 minut.
